Integrační centrum Praha o.p.s.

Zajímavá pracovní náplň, která přinášela hezké pocity z pomoci tím, kdo tu podporu potřebuje. Pozice zároveň poskytovala prostor pro seznámení s fungováním veřejné správy, měla přesah do jiných sfér. Příležitost k networkingu a poznávání nových lidí jak z oboru, tak i z cílové skupiny organizace. Využití cizích jazyků, multikulturní mladý tým

Postoje vedení vůči zaměstnancům, možnost kariérního růstu je omezena (v některých případech postup do vyšších pozic je zcela znemožněn, i když splňujete všechny podmínky). Společnost je financována z dotací a evropských peněz, platnost pracovní smlouvy je omezena na dobu trvání projektu. Poctivé plnění pracovních povinností nezaručuje přechod do navazujícího projektu. Organizace má špatnou pověst v branži. Komunikace napříč týmem je ztížená. Občas nešvary v kolektivu mají podobu Hunger Games. Lokální intriky jsou vyčerpávající. Přesčasy, práce mimo pracovní náplň. Jenom 20 dní dovolené, málo benefitů.

Pracovala jsem ve společnosti skoro 10 let a byla to pro mě velmi cenná a formující etapa. Dostala jsem možnost kariérního růstu, což v dané organizaci nebývalo úplně běžné. Pracovní kolektiv, ve kterém jsem působila, byl naprosto skvělý – inspirativní, lidský a podporující. Díky této práci jsem se profesně i osobnostně výrazně posunula a vážím si všech lidí, které jsem tam potkala. Bylo to prostředí, kde jsem se cítila kompetentní, zapojená a motivovaná.

V posledních dvou letech mého působení došlo ze strany vedení ke změně přístupu – prosazovalo se heslo „stop pleasing people“, což v praxi znamenalo odklon od podpory odborníků směrem k výběru manažerů, kteří sice dané problematice nerozuměli, ale dokázali „efektivně řídit“ bez diskuze či zpětné vazby. Odbornost a schopnost argumentovat přestaly být v některých případech vítanou hodnotou. To vedlo k demotivaci u lidí, kteří se dlouhodobě profesně rozvíjeli a byli tahouny v týmu.